Konec července přinesl jisté oživení skomírající bouřkové sezóny v podobě derecha 29., a tak jsme byli namlsaní, zda přijde ještě něco zajímavého, než se budeme muset s bouřkami rozloučit pro tento rok nadobro. Proč ale takový pesimismus v půlce letních prázdnin, kdy by se zdálo, že musí bouřková sezóna právě vrcholit? Zkušenosti z minulých let jasně hovoří o tom, že nejčastější a nejhezčí bouřky se u nás odehrávají většinou na konci jara a začátkem léta, ale poté dochází k určitému útlumu jen s občasným výraznějším bouřkovým dnem, nicméně četnost již nebývá taková, jakou bychom si přáli. Přesto i zažité zvyklosti občas neplatí, jak ukáže několik následujících dní mezi 4. a 10. říjnem, ale o tom až v dalších článcích…
3. srpna byl den, kdy jsme již nervózně vyhlíželi další vlnu silných bouřek neméně podobnou té z 29. 7.. Bouřky měly dorazit v plné síle sice až o den později – 4. 8., ale i tento den byla určitá naděje na jistou bouřkovou podívanou, kterou nám předpověděli pánové z Estofexu „stupněm jedna“ pro Západní Čechy, ovšem jen s malou pravděpodobností vzniku bouřek. Další z našich zkušeností říká, že když se toho moc nečeká, bývá se na co dívat :-). A opravdu… Kolem půl desáté večer se v prostoru severně od Plzně a východně Karlových Varů utvořila slabá bouřka, která se vydala východním směrem. Během půl hodiny nabrala na intenzitě a začala se posouvat směrem k Praze. Kdo byl v cestě bouři a mohl, okamžitě vyrážel do terénu. Pozice pozorovatelů začaly vyskakovat v radarové mapě, jak jsme se přesouvali do trasy bouře. Já jsem naštěstí nemusel nikam daleko, neboť bouře mířila přímo ke mně. Jak to tak ale u Brandýského oka bývá, část bouře směřující sem začala slábnout a já jsem pojal obavu, zda vůbec uvidím něco pěkného.
 |
Radarová situace ve 21:30 SELČ, kdy vznikla bouřka na západě. Křížek značí Brandýsek, okr. Kladno © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 264.1 kB |
Nad mou pozici se nasouvala kovadlina bouře a zbylé silné jádro se jalo mě obcházet severně od mé pozice. Co se ale mohlo jevit jako neúspěch, se nakonec ukázalo být výhodou. Na kovadlině se začaly objevovat anvil crawlery, kterých se mi nikdy nepovedlo moc vyfotit, a tak jsem se chopil příležitosti a místo snahy o CG blesky jsem zvedl objektiv fotoaparátu výš k obloze směrem ke kovadlině a zkoušel štěstí. Jak se zadařilo, můžete vidět na následujících fotografiích:
Bouře však odcházela dál a já jsem se nechtěl vzdát, přestože se mi povedlo chytit pár pěkných blesků na kovadlině. Přesunul jsem se tedy na další oblíbené místo k obci Třebusice, kde jsem měl zajištěn výhled na zadní stranu bouře, která tou dobou již odcházela do Severních Čech přes České středohoří. No a to vám byla podívaná… Bouře blikala jakoby se tam nahoře odehrávala diskotéka, ale co víc, ze zadní strany bouře vylétávaly pěkné CG blesky… některé možná i CG+. Krása :-). Více než text situaci popíší fotografie:
Domů jsem se vrátil kolem půlnoci maximálně spokojený, a s myšlenkou, že právě nadcházející den by mohl být bouřkově ještě zajímavější, jsem šel spát. 4. 8. jsme měli jet s Dášou na týden na Šumavu, a tak jsme doufali, že cestou nebo až na místě chytneme slibovaný masakr, ale o tom až v jiném článku…
T. Chlíbec –Brandýsek, okr. Kladno
Očekávané bouřky se začaly rojit ve večerních hodinách na západě a severozápadě. Jako nejvhodnější místo jsem zvolil okolí Slaného. S informací o Honzově víkendovém pobytu na Šumavě jsem drze zamířil přímo na Rovina nad Brandýskem, kde je vidět do všech směrů a případný přesun na jiné místo je rychlý. Při příjezdu jsem registroval opodál stojící stříbrnou Octavii, ale nevěnoval jsem jí pozornost. Až později jsem se dozvěděl, že to opravdu byl Honza a fotili jsme 100m od sebe stejné blesky.
Bouřky už byly poměrně blízko, příprava proběhla velmi rychle a už jsem se mohl s dálkovou spouští v ruce kochat neobvyklým počtem Anvil crawlerů. Vzduch nebyl moc čistý a struktura byla vidět jen při silnějších záblescích. Blesků bylo nespočet a pohled ze suchého místa se zvukovou kulisou dunících hromů byl úchvatný.
Bouřka se neustále přibližovala a na řadu přišlo rybí oko, které krátce po Honzově odjezdu zachytilo jeden z nejkrásnějších zachycených blesků sezony 2013.
Později spadlo pár kapek. Bouřka pozorovací místo těsně minula a při jejím odchodu směrem na Litoměřice se naskytl jeden z mých nejoblíbenějších pohledů – osamělá bouřka pod noční hvězdnou oblohou. Díky vyčištěnému vzduchu byla viditelnost opravdu skvělá a hvězdy na temně modré obloze doslova zářily.
Následoval přesun k památnému stromu u Vítova, odkud byly krásně vidět 2 odcházející, velmi aktivní jádra. Kombinace hvězd, blýskajících bouřek a kombajnů sklízejících obilí je jedním z pohledů, na které budu vzpomínat během dlouhých zimních měsíců abstinence.
Po půlnoci už bouřky byly daleko, odebral jsem se tedy domů. Hodinu po návratu přišla další várka. Vydal jsem se opět směr Slaný. Jako pozorovací místo byl tentokrát vybrán most nad silnicí č. 7 v blízkosti benzínky Shell Slaný, kde za silných poryvů větru oblohu protínaly různé druhy blesků. Některé z nich osvětlovaly noční krajinu. Unavenýma očima jsem sledoval tu nádhernou podívanou. První kapky ukončily pozorování a já se spokojeně kolem třetí hodiny ráno vrátil domů.
3. srpen byl nejhezčím bleskovým dnem sezony 2013. Následující den přišlo další překvapení, ale o tom v dalším článku…
K. Plšková (Sumie_dh) – Kralupy nad Vltavou, Nová ves
I přes některé podmínky (konkrétně CAPE o hodnotách cca 700 J/kg a relativné příhodné střihu větru) to tento den vypadalo, že se nebude dít vůbec nic i přes předpověď vývoje v pozdější nočních hodinách. Skoro se zdálo, že se estofexová „jednička“ pro západ Čech neuskuteční, což by při situacích tohoto rázu nebylo ničím překvapujícím.
Naděje svitla až při sledování malé aktivní buňky vzniklé cca 19:20 UTC na Karlovarsku. Tato buňka byla skutečně první za tento den. S postupem směrem přes Čechy sílila na odrazivosti a bleskové aktivitě.
Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto o nadjetí systému oblíbeným směrem k Roudnici nad Labem. Vydala jsem se „bouřkovou rychlostí“ hledat stanoviště.
První zastávka se konala u Kralup nad Vltavou… vlastně spíše kvůli korekci trasy a obhlédnutí dat. Nakonec mne ale množsví pěkných anvil crawlerů přesvědčilo k focení… stylem „s tou fabrikou by to mohlo být pěkný“. A to také bylo :).
Po odchodu systému severovýchodnějším směrem jsem se rozhodla jej následovat k Nové Vsi na místečko, které jsem znala z předchozích výjezdů. Bylo zřejmě čerstvě sklizeno, na poli jen strniště po pšenici, takže jsem zabrala místo pohodlně na vrcholu kopečku. Pokračoval lov crawlerů, nicméně systém se stále vzdaloval. Zkusila jsem nafotit nějaké prosvětlené kovadliny, ale fotky nevyšly příliš dobře. Přeci jen s tímto typem fotografie nemám tolik zkušeností.
Ustupující oblačnost dala prostor jiné scenérii – objevila se Mléčná dráha, zatímco v pozadí blýskaly CC výboje v kovadlinách. Do focení bylo zapojeno rybí oko a dlouhá expozice. Vyvalila jsem se do strniště a jednou za čas jen cvakala dálkovou spoušť. Absolutní relax, čistá hlava, tma, nikde ani noha (občas vyrušilo exponování auto na blízké silnici)… jen cvrčci, jinak ticho, klid, Mléčná dráha nad hlavou a blýskající bouřky v dálce. Jak se píše v přísloví „štěstí a zážitky si v apatyce nekoupíš“… tahle cca hodina a půl sem rozhodně patřila. To se musí prostě zažít :). Idylku zkazila až natahující se oblačnost předcházející další systém. Fotky s Mléčnou dráhou se též příliš nepovedly. Tak zase příště…
Pak nastoupily další obvyklé starosti typu „popojet, nebo nepopojet, toť otázka“. Nakonec jsem zůstala na stávajícím stanovišti s cílem počkat na lajnu a odfotit z dálky nějakou tu strukturu. Víceméně se to podařilo… na čele „přeroslé multicely“ byl pozorován slabší shelf cloud. Organizace buňek se slila do nepříliš organizovaného multicelárního útvaru. Opět se podařilo chytit nějaké anvil crawlery (dokonce mám odfocený úplně stejný blesk jako má Jan Drahokoupil). Postupující strážky zahnaly techniku pod zadní dveře kufru. Ústup dokonaly stále bližší a bližší CG výboje. Zážitek z 27. 9. se statickou elektřinou byl stále ještě poměrně živý, tudíž jsem se skoro předčasně raději napasovala do kufru auta, odkud byla zřízena krytá fotostřílna obvyklá pro tyto situace.
Kolem třetí ráno začal systém slábnout. Sice stále produkoval výboje, ale jednotlivé aktivní buňky byly natolik neorganizované, že jsem za deště kolem půl čtvrté akci ukončila a sbalila na cestu domů. Slabé bouřky pokračovaly dále do Polska. Stavět na obvyklém startovacím a ukončovacím stanovišti v Kbelech nemělo smysl. Návrat do pelechu byl uskutečněn kolem páté hodiny ranní skoro za svítání. Za pár hodin se přitom mělo vyjíždět na další výjezd s lepšími podmínkami a s očekáváním trošku organizovanějšího systému. Ale o tom zase v jiném článku… 🙂
M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno
V tento den se silné bouřky očekávaly u našich západních sousedů, i když něco málo se nedalo vyloučit i na území ČR. Celý den však nasvědčoval tomu, že zůstane pouze u přeháněk. Když se začalo šeřit, jedna taková byla vidět ve vzdálenosti asi 30 km na západ. Radar potvrdil pouze slabou intenzitu.Ven jsem vyrazil víceméně bez cíle věnovat se počasí, ale foťák jsem vzal s sebou. Mezi budovami občas prokukovala zmiňovaná přeháňka se strukturou, která nenasvědčovala žádnému konvektivnímu vývoji. Přesto jsem ji často pozoroval, co kdyby z ní třeba náhodou vyrostlo něco většího… Pak cesta z domů a stromů najednou vyústila na volnější prostranství, kde bylo konečně možné si mrak v klidu celý prohlédnout. Byl jsem téměř šokován, když jsem uviděl, jak se v něm pravidelně blýská!
Doběhl jsem domů pro stativ, vzal kolo a dojel na nejbližší možné stanoviště. Četnost blýskání mezitím zesílila na 15x do minuty a jak se ještě setmělo, byla přítomnost bouřky nepřehlédnutelná. Uvedl jsem techniku do provozu a teprv teď byl čas se rozkoukat, co se vlastně děje. Na západní straně byly ve vzdálenosti cca. 15 km nejméně dvě oblasti výrazné elektrické aktivity. Systém se evidentně blížil a došlo i na první slabé hřmění. Frekvence občas dosahovala až 40 záblesků za minutu. Z těch bližších se jednalo zejména o anvil-crawlery a CC blesky, neboť se nad nás dostávala kovadlina. Po více jak půl hodině začlo slabě pršet, CC blesky dosáhly zenitu, avšak centrum míjelo poměrně daleko severně.
Krátce po příjezdu domů se ukázalo, že už zase neprší. Vrátil jsem se tedy zpět na stanoviště, abych zachytil odcházející stranu bouřky. Vyskytovaly se na ní četné CG+ blesky, které vycházely zejména z jedné výrazné buňky. I přes velkou vzdálenost byly celkem světlé. Později začaly vznikat i severně od bouřky nové a pěkně problikávající kovadliny. Na ty už ale můj foťák nestačil. Krátce před půlnocí vše skončilo, tak jsem pozorování také ukončil.
Když jsem se chystal spát, ještě jsem pro jistotu naposledy pustil radar, který ale ukázal, že na dosud čisté příchozí straně zrovna vznikla nová buňka – počkám tedy na další snímek. Ten ukázal už dvě velké bouřky. Po jedné hodině ranní se tedy opět stěhuji na své stanoviště. Na místě zjišťuji, že je celý západní obzor opět v jednom ohni. Další pozorování trvalo celé dvě hodiny. V jeho průběhu se začalo ukazovat, že se bouřky vlastně vůbec nepřibližují. Aktivní oblasti s CG blesky se vyskytovaly vždy ve vzdálenosti několika desítek km, a když se už trochu přiblížily, zase vyhasly a nahradily je vzdálenější. Přes větší část oblohy se dostávaly opět pouze anvil crawlery, které naopak ze záběru většinou vybíhaly. Občas mi to skoro připadalo jako nudné čekání.
Teprve po třetí hodině se ukázalo, že se něco blíží. SZ směrem se začalo rýsovat srážkové pole, které prosvětlovaly vnitřní blesky. Také hromy už naladily lepší zvuk. Vzhledem k předbíhajícímu dešti a nezřetelným bleskům to na focení ale nebylo. Bouřka dorazila ve 3:30. Přinesla celkem silný déšť o úhrnu nejméně 10 mm. Po jejím odchodu pozorování pokračovalo z domova se stativem na parapetu okna. I přes silné a četné záblesky se však už nic použitelného vyfotit nepodařilo. Definitivní tečkou pro focení blesků bylo rozednívání a také postupný odstup aktivní oblasti bouřky. Hřmělo ale nejméně do páté hodiny ranní.
Tuto noc se tedy blýskalo nepřetržitě od soumraku do svítání, což bylo 8 hodin!
D. Müllerová – Praha
Tento den jsem poněkud povolila ve střehu, neboť jsem nic moc neočekávala a když se do poklidného balení před zítřejším odjezdem na Šumavu objevilo na chatu s Honzou: „Radar!“, tušila jsem, že bude zle. A bylo…
Jakási nezajímavá rozsypaná „zelenina“ na západě dostala při postupu na Prahu poněkud zajímavější odstíny s problikávajícími křížky na detekci. Co teď? Na nahánění někoho, s kým bych mohla vyrazit do terénu bylo již pozdě, tudíž přicházel v úvahu jen MHD-chase. Vzhledem k již pokročilé době jsem usoudila, že jet proti tomu směr letiště by nemuselo dopadnout dobře a raději jsem zamířila do centra Prahy na nábřeží, kde se mi to již jednou celkem osvědčilo. Navíc se zdálo, že jižní část bouřkového shluku bude směřovat přímo na mě. Mohla bych mít tedy alespoň kompozičně trochu odlišné fotky od mých kolegů, jejichž pozice na radaru kvapem přibývaly. Ale jak už tomu bývá, bouřky se opět rozhodly, že mě budou zlobit (což v následujících dnech dotáhly celkem do dokonalosti), a tak sotva jsem se usadila na svém oblíbeném místě nedaleko Mánesova mostu se záběrem na Pražský hrad, jižní část zdechla a zbytek zamířil raději kamsi k severu. Na mě zbyla jen vzdálená crawlerová blikačka při SZ horizontu za Hradčany. Trochu zklamání. Co se dá dělat, sbalila jsem svou výbavu a zamířila k domovu, načež mě po cestě potkaly výhružné zprávy od Tomáše Ch. i s náhledem, cože to vlastně vyfotil. „ Jsi připravena to vidět? „ A za chvíli se ozval i Honza. Vůbec nejsem nepřející, ale….“Grrrrrrrrrr!!!“…
 |
Radarová animace s detekcí blesků zobrazující příchod první vlny nočních bouřek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 4882.1 kB |
Vzhledem k tomu, že se již blížila půlnoc a já se chtěla před zítřejší cestou trochu vyspat, zamířila jsem do postele. Jako by to nestačilo, na JZ se rýsovala podezřelá MCS,ale víme, jak to chodí, to chcípne… Chyba. Zhruba za dvě hodinky to bylo tady. S mizerným výhledem a pouliční lampou blízko okna se žádné kloudné fotky udělat nedají. Přesto jsem se o to, když už jsem tedy nemohla spát – navíc vypruzena včerejším neúspěchem, pokusila. Výsledkem byla jedna relativně použiletná fotka dokumentační hodnoty. A bouřky úspěšně řádily skoro až do rána :-).
 |
Radarová animace s detekcí blesků druhé vlny nočních bouřek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 9031.3 kB |
T. Novotný – Nové Strašecí
Související odkazy:
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
